Tělo nám může být zároveň důvěrně známé i cizí.
Nosíme ho každý den, přesto existují jeho části, na které se jen zřídka díváme — se zvědavostí, něhou, nepohodlím, touhou nebo jednoduše bez hodnocení.

Skrze hledáček jsme se začali dívat znovu.

Na svá těla.
Na svou intimitu.
Na prostory, do kterých dovolujeme druhým vstoupit — a na ty, které si necháváme pro sebe.
Na to, co nám připadá bezpečné, co nás odhaluje a co zůstává skryté.

Fotoaparát se stal malým rámem, skrze který jsme se mohli zastavit a všímat si. Způsobem, jak klást otázky, aniž bychom nutně znali odpovědi.

Kdo jsem, když se na mě nikdo nedívá?
Co se rozhodnu odhalit?
Kde končí moje tělo a začíná prostor někoho jiného?
Co pro mě znamená intimita?

Tyto fotografie jsou stopami tohoto zkoumání.

Některé mluví jasně. Jiné šeptají. Některé ukazují tělo, jiné o těle vypovídají, aniž by ho vůbec zobrazovaly. Zachycují okamžiky zvědavosti, zranitelnosti, hravosti, odporu, propojení a objevování.

Neexistuje zde jediný příběh, který bychom měli najít.

Prohlížejte si fotografie pomalu. Nechte vystoupit své vlastní asociace. Všímejte si toho, co vás přitahuje blíž, a toho, co vás nutí ustoupit.

A možná si dovolte vzít do ruky fotoaparát a podívat se na své vlastní tělo, své vlastní hranice a svou vlastní intimitu, jako byste je objevovali poprvé.

Tato výstava představuje fotografie vytvořené účastníky a účastnicemi projektu Body Narratives. Fotografie zkoumají osobní zkušenosti s tělem, identitou, sexualitou, emocemi, vztahy, hranicemi a sebevyjádřením. Každý snímek vznikl jako způsob, jak se podívat na něco, co může být někdy obtížné vyjádřit slovy.